Elizabeth Blackwood

POSTAVENÍ
měšťan/služebná
♦
DATUM NAROZENÍ
15. 3. 1491
♦
FACECLAIM
Rachel Shea
♦
HRÁČ
Veronica Snape

CHARAKTER

Už odmalička byla Lizzy veselá dívenka s neupravenými vlasy a malinkou touhou po klučičím zlobení. Nerada pobývala doma, a tak častokrát chodívala na průzkum okolí se svou partou kamarádů. Její živelnost se trochu umírnila při začátcích vyučování, když ji nahradila překvapivě velká zvídavost. Chtěla všechno znát, všemu porozumět a být ve všem nejlepší. Není divu, že se poměrně rychle všemu naučila, jelikož do všeho dávala velké úsilí a svou píli. Se zamýšleným výrazem pomalu hltala informace z knih, nebo z jiných zdrojů vědění, aby nikdy nezaostala před ostatními. Ostatně její zamýšlený výraz při čtení jí zůstal do dnes, stejně tak jako její píle, či zvídavost. I přes všechna příkoří, která ji potkala, si nějak dokázala udržet úsměv na rtech. Tyto cenné lekce, jak je po čase začala nazývat, ji taktéž naučily, jak se starat o ostatní a být zodpovědnou za své činy. Už se tolik bezhlavě nevrhá do hloupých situací, ale spíš přemýšlí nad následky svých činů a vybírá tu nejbezpečnější možnost. Za její další klady by se dala možná považovat upřímnost, i přestože může zraňovat a ona si častokrát neuvědomí, že je to příliš, a také její morální zásady. Pro lidi jí blízké by dokázala obětovat i život. Avšak nikdo není dokonalý a rozhodně ani ona ne. Občas má moc velký sklon k cynismu, i když na to nevypadá. Nebo je až příliš tvrdohlavá v jistých ohledech. Pokud ji někdo chce rozveselit při smutných chvílích, stačí mu k tomu pouhá kniha, nebo projížďka na koni na pročištění mysli. 

MINULOST

Elizabeth se narodila do prosté měšťanské rodiny jako čtvrtá nejmladší. Avšak pouze ona a její mladší sestra se dožily dospělosti, jelikož se narodily ještě před spalničkovou epidemií v jejich městě, která měla za následek předčasnou smrt starších sourozenců a mnoha jiných dětí. Vyrůstala v milující rodině, která nikdy netrpěla hladem, ani nedostatkem lásky. Její otec, jakožto učitel, ji s sebou častokrát brával ke svým žákům a denně ji učil, aby nebyla zcela negramotná. Za chvíli již uměla plynule číst, psát a s občasnými problémy i počítat. Díky němu poznala i svého budoucího nejlepšího přítele Valentina, který k nim denně docházel. Velmi rychle se spolu sblížili kvůli svým podobným zájmům a jistou fascinací ku vzdělávání a poznávání nových věcí. 

Jak roky plynuly, začala se z Elizabeth stávat krásná dívka, za kterou se kde kdo otočil, avšak její rodiče měli s jejím budoucím životem krapet jiné plány. I když nezastávali myšlenku domluvených sňatků, mnohokrát je přistihla u toho, jak plánují situace, které by vedly k tomu, aby se Valentin do jejich dcery zamiloval a ona se už měla po zbytek života jen dobře. Jenže Lizzy brala svého nejlepšího přítele skoro jako bratra, a proto pro ni bylo nemyslitelné, aby se mezi nimi někdy něco stalo. Nikdy mu o tom neřekla, i když mnohokrát chtěla. Byla si ale jistá, že by se do ní Valentin nikdy nezamiloval, jelikož ho mnohokrát spatřila pokukovat po pěkném mladíkovi. Spadl jí proto velký kámen ze srdce, když se dozvěděla o jeho orientaci, o které již měla podezření dříve. Věděla, že je to velký problém, zvlášť v této době, ale svého přítele měla ráda nade vše a nikdy by ho kvůli tomuto nezavrhla. Pomáhala mu tak udržet jeho tajemství před okolím. Avšak Valentin se prořekl při hádce rodičům, což mělo bolestivý následek. Jednou, když Valentin nedorazil na smluvenou hodinu s jejím otcem, se ho vydala hledat, jelikož dobře znala jeho dochvilnost a přišlo jí to zvláštní. Velmi brzy ho našla, stačilo se zeptat jen pár měšťanů. To, co spatřila, ji od té doby mnohokrát probudilo ze spánku. Zaryl se jí do mysli ten obraz přítele stojícího na okraji skaliska připraveného skočit. Křičela z plných sil, aby ho probudila z transu, a běžela za ním. Až výkřik jeho druhého jména zřejmě zapůsobil, neboť se začal rozhlížet všude kolem, jako by neznal důvod, jak se zde ocitl. Od tohoto momentu se o něj starala a hlídala ho, aby se už nic podobného nestalo. Kolem jejích sedmnáctých narozenin utrpěla bolestivou ztrátu, neboť jí zemřel otec a ona se tak stala mimo jiné zodpovědnou i za zbylé dva členy. Matka nesla smrt velmi těžce, jelikož svého manžela hluboce milovala, a proto se uzavřela do sebe a nevycházela z ložnice. Starala se tak i o ně. Občas vypomohla v kuchyni někoho bohatšího, nebo roznášela alkohol v hostinci. Dělala prostě vše, aby s penězi vyšly. Velmi brzy jim přišla nabídka od matčiných známých, aby se přestěhovaly k nim, avšak ona zůstala kvůli Valentinovi, jelikož se spolu měli odstěhovat daleko od jeho rodičů a ona slib vždy držela. A tak se po naplnění její plnoletosti společně přestěhovali co nejdále od jejich stávajícího domova doufajíc na lepší zítřky.