Julian Feather

POSTAVENÍ
zbojník, levoboček z rodu Seymourů
♦
DATUM NAROZENÍ
23. 3. 1482
♦
FACECLAIM
Ben Hardy
♦
HRÁČ
Rogenia

CHARAKTER

Po tom, co utekl od Seymourů, se mohla projevit jeho pravá povaha, kterou musel dlouhá léta krotit. Trpělivosti má dost, ale nezapře, že je poněkud výbušný a temperamentní mladík. Jen co se stal pánem svého vlastního života, začal toho využívat a užívat si ho plnými doušky. S ostatními putuje z lesa do lesa, od města k městu, z jedné vesnice do druhé a žádná si před ním nemůže být jistá. Alkohol a ženy, to je něco, co si nikdy neupře a nenechá ujít. Nechal za sebou pěknou řadu zlomených srdcí a pravděpodobně i potomků, kteří nikdy nebudou mít otce, pokud se o ně dříve nepostará andělíčkářka. Jemu jde především o potěšení, nic hlubšího v jeho jednání nehledejte. Dělá to, co chce a co zrovna cítí. Jsou dny, kdy dovede být extrémně náladový a vytočí ho každá hloupost, ale na druhé straně tu jsou zase dny, kdy ho nerozzlobí vůbec nic. S mečem se umí ohánět, ale daleko raději sahá po luku a jeho šípy málokdy minou cíl. K tomu po kapsách nosí vždy nějakou dýku či nůž - na obranu i na stahování a porcování ulovených zvířat. Pod tunikou schovává svalnaté tělo zocelené mnohými jízdami na koni a potyčkami se všemi, kdo se jim postavili do cesty. Stejně tak na něm nalezneme i pár jizev, ani on není nezranitelný. Jenže popravdě - to vzrušení z boje a bolesti si i docela užívá. Mohlo by se zdát, že je hloupý a jednoduchý, ale opak je pravdou. Myslí mu to, jenom nemá potřebu to hned všem dávat najevo. Nejednou se stalo, že se (samozřejmě omylem) zapletl do nějaké té hospodské rvačky, až ho z ní i vyhodili, ale vadilo mu to? Vůbec! Nic pro něj není trvalé, vše pomíjí a u ničeho nezůstane moc dlouho. Stejně jako neustále cestují a mění lokality, tak i mění jednu sukni za druhou. Sem tam se za nějakou vrátí i podruhé, když se dobře bavil, ale nějaké dlouhodobé románky nejsou pro něj - nebo to minimálně tvrdí.

MINULOST

Bastard, špinavec. Takhle mu říkali odmalička. Jeho otec, John Seymour, ho sice za svého uznal a umožnil mu zůstat v jeho sídle, díky čemuž Julianovi připadl přídomek Feather, ale přesto mu po celou dobu jeho mládí bylo připomínáno, že má nečistou krev a nikdy nebude jako oni. Dostalo se mu tedy základního vzdělání v podobě čtení, psaní a počítání, k tomu také průřez různými obory a vědami a nechyběl ani bojový výcvik. Nejvíce si vždy rozuměl s lukem a bylo to poznat. Svou obratností a střelbou zahanboval ostatní "pravé" potomky rodu, kteří ho proto nenáviděli o to víc. Kdyby byl alespoň nějakým nedomrlcem, jemuž by se mohli vysmívat pro jeho neschopnost a hloupost, bylo by vše snazší a pohodlnější pro všechny. Bohužel, Julian byl lepší než oni, a ačkoliv nikdy neměl potřebu jim to cpát až pod nos, ve vzduchu to viselo.

Držel se od nich dál a nekomunikoval se svými polovičními bratry a sestrami, pokud opravdu nemusel. Nikdy se nesnažil získat uznání svého otce a už vůbec neusiloval o nástupnictví. Jediné, co chtěl, byla troška respektu a zacházení s jeho osobou jako s lidskou bytostí. A to nedostal. Nikdy. Manželka sira Johna, lady Margaret, ho nesnášela snad ze všech nejvíce. Jak by také ne, byl živoucím důkazem nevěry jejího muže. V té době nic divného, jenže to by Juliana nesměl nechat v jejich domě, živit ho a nutit ji dívat se na to, jak ten bastard roste a je lepší než její děti.

Julian byl trpělivý, učil se, co mohl, a snášel urážky i nerovné zacházení. Koneckonců je, jaký je, byť za to nemůže. Jenže i jeho pohár trpělivosti přetekl. Cvičili na nádvoří šerm a jeden z jeho nevlastních bratrů, ten nejstarší, který byl sirovým dědicem, ho vyzval k souboji. Julian nechtěl a odmítal, jenže když si nedal říct a začal na něj slovně i fyzicky dorážet, došly mu nervy a seřezal ho jako psa. Pokoušel se bránit, to ano, ale nechal se hloupě odzbrojit a Jul neznal bratra. Dokud neležel zkrvavený v klubíčku na zemi a v slzách. Vidělo to celé nádvoří a znamenalo to pro mladého Seymoura velké ponížení. Lady Margaret zuřila a chtěla Juliana nechat popravit, protože to byla urážka rodu a samotného sira, který k němu byl tak laskav, že mu poskytl přístřeší i vzdělání.

Na nic nečekal. Nepřekvapilo by ho, kdyby otec dal na její slova, a tak se ještě téže noci vyplížil ven, z pokladnice ukradl něco peněz, něco málo ošacení a potravin na cestu a pár dalších věcí, které by se mu mohly hodit. Osedlal koně, připnul k sedlu svůj meč a brašnu a vyrazil do noci. Nejdříve se musel dostat co nejdál, potom bude moct řešit zbytek. Nakonec šlo vše daleko hladčeji, než si představoval. Nikdo ho nehledal, nikdo se po něm nesháněl. Lady byla spokojená, že je pryč, a sirovi levoboček nescházel. Julian se mezitím přidal ke skupince zbojníků cestujících křížem krážem celou Anglií a někdy i Skotskem a Walesem. U nich mu bylo dobře, všichni byli podobní vyvrhelové a neodsuzovali se za nic, co v minulosti udělali.