Marguerite Chevalier
POSTAVENÍ
rytíř, králova osobní stráž
♦
DATUM NAROZENÍ
30. 9. 1487
♦
FACECLAIM
Marina Moschen
♦
HRÁČ
Veronica Snape
CHARAKTER
Marguerite jako by z oka vypadla své starší sestře. Husté tmavé vlasy mívá často spletené do neupraveného copu, nebo všelijak sepnuté, aby jí při boji případně nezavazely, nebo se jí nezamotaly do brnění, ve kterém ji můžete vídat poměrně často kvůli svému postu v králově osobní stráži. Kromě vlasů je na ní zapamatovatelný i pohled temných obsidiánových očí. Na dívku tehdejší doby je poměrně vysoká, i když je stále menší než ostatní muži ve zbroji, což ostatním dává možnost k posměchu. Avšak zde jakékoli podobnosti se sourozencem končí.Meg měla vždy bojového ducha. Častokrát vyzývala mnohem vyšší chlapce na souboje, které neměla šanci vyhrát. Ráda brala do rukou převeliký meč a utíkala bojovat, jak často říkala, za svého krále. Velmi brzy se také naučila jezdit na koni, jelikož každou volnou chvíli, kdy zrovna netrénovala se zbraní, nebo neseděla zavřená uvnitř, trávila v sedle. Proháněla se volně přírodou na hřbetu grošáka a společně objevovali nová místa. Tohle milovala. Nesnášela sezení v uzavřených prostorech s šitím na klíně při opakování nezajímavého učiva. Neuměla být správná dáma, po pravdě se nikdy nijak zvlášť nesnažila, jelikož to před tím vždy dopadlo fiaskem. Kdyby si však o ní někdo chtěl kvůli tomu myslet, že je hloupá, šeredně by se mýlil. Nebyla sice ukázková žákyně, ale měla jisté nadání na jazyky. Mimo svého rodného mluvila plynně francouzsky, italsky či latinou. Celý život dělala vše proto, aby se jednou dostala do královské gardy, či do pouhého vojska. Chtěla bojovat a jednou například se ctí zemřít na bojovém poli. Chtěla chránit krále před nebezpečím, chtěla toho až opravdu příliš. Nijak netoužila po domluveném svazku s mužem, kterého neznala a který by nerespektoval ji ani její touhy. Nebyla zrovna velká romantička, ale přála si manželství z lásky, i kdyby to bylo s někým neurozeným. Pořád v ní totiž dřímala touha po štěstí a lásce, kterou se však v sobě snaží potlačit, jelikož si je jistá, že by ji nikdo nechtěl. Ať urozený šlechtic, či chudý měšťan. Možná je toto jeden z důvodu, proč je tak oddaná králi. Ani ne tak osobě, ale samotnému majestátu. Byla by ochotna za něj položit život.
MINULOST
Rodina Chevalierů byla tuze zámožná, jejich jméno znal již ve 13.století každý ve Francii i v blízkém okolí. Vlastnila ohromné jmění, které měl jednou získat právoplatný mužský dědic. Ku zklamání všech byl však i druhý potomek nynějších vlastníků bohatství pouhá dívka. Nebyla to, co potřebovali, nebyla chlapec. Marguerite měla už od raných let překvapivě velké sklony k boji, jež se u jejích vrstevnic našly jen výjimečně. Nerada sedávala uvnitř nucena učit se vyšívání, či správné etiketě. Mnohem raději brala do rukou dřevěný meč, který sotva uzvedla, a utíkala se bít s ostatními muži, častokrát mnohem vyššími než byla ona sama. Dokonce by se o ní dalo říct, že uměla mnohem dříve jezdit na koni než chodit. Avšak všechna tato nadání přicházela vniveč, neboť se narodila jako dívka. Neměla kolem sebe žádného dobrého strýčka, který by se jí zastal a tajně ji učil tajům boje. Musela na vše přijít sama. Denně tajně cvičila se dřevěným mečem, aby si později mohla nechat vyrobit skutečný. Převlékala se za chlapce a utíkala do města, aby se naučila bránit i jiným způsobem. Prostě se v žádném případě nechovala jako reprezentativní dáma na úrovni. To byl také hlavní důvod, proč jí už po druhé nevyšel plánovaný sňatek s bohatým postarším mužem. Jakmile ji totiž uzřel v umazaných šatech od bláta s rozcuchanými vlasy, decentně ji odmítl s pouhým sdělením, že touží po skutečné dámě. Rodiče nad ní poté definitivně zlomili hůl, nechali ji, ať si bojuje, s kým jen bude chtít a už jí ani nehledali potenciálního nápadníka. Někdo jiný by potom už neměl vůli žít, ale jí se naopak upřímně ulevilo. Konečně mohla jít za svým snem. Při příležitosti korunovace nového krále byl uspořádán rytířský turnaj, do kterého se ona pod falešnou identitou přihlásila. Po kruté vřavě vzešla před tribuny jako vítěz. Novému králi její nadání tolik udivilo, že jí nabídl místo v jeho osobní stráži i přes to, že před ním sejmula svou helmu a odhalilo svou pravou identitu, za což by při jiné situaci byla nejlépe sťata. V ten moment se její touhy vyplnily, pranic jí nezáleželo na tom, že jí jiní lidé opovrhovali, nebo přinejlepším ji přehlíželi jako vzduch. Ona dostala šanci chránit krále a nehodlala ho zklamat.