Marina Boleyn

POSTAVENÍ
baronka z rodu Boleyn
♦
DATUM NAROZENÍ
18. 6. 1485
♦
FACECLAIM
Kaya Scodelario
♦
HRÁČ
Minorin

CHARAKTER

Marina má schopnost vypadat za každé okolnosti nadšeně. Usmívá se, přikyvuje a v pozitivním duchu konverzuje. Baví jí práce se slovy, je skvělou diplomatkou, jasně argumentuje a má až spisovatelské vlohy. Ale za každým, ač klidně upřímným úsměvem se vždy skrývá analyzování bystré pozorovatelky a ostré taktizérky. Není rozeným vůdcem a k tomuto talentu nejspíš nikdy nedospěje, ale nad svými věcmi má ráda kontrolu. Ráda je o všem uvědoměna a ačkoliv soukromí uznává, tak pokud je to nutné, nemusí se dlouho přemlouvat k nahlédnutí za cizí oponu. Je odvážná, cílevědomá a vytrvalá. Její získaná zodpovědnost je pro Marinu výzva a k prosazení svého má, prozatím potlačovanou, tendenci jít i přes konflikty. Pravda je pro ni hrou mnoha možností a umí s ní pracovat. Ale pokrytecky, lži těžce snáší. S přirozeností se lehce orientuje ve společnosti, dokáže si snadno a rychle získat druhé na svou stranu, ale stejně tak je i naštvat. Umí si vydobýt své místo ve středu pozornosti, ale také být nenápadná. Marina je ještě stále mladá, ale inteligentní žena. A nevyzpytatelná. Často mění svá rozhodnutí a v hlavě se jí neustále točí a střídají desítky myšlenek, ve kterých se však dokáže orientovat. Je hodně aktivní a realizováním svých ideí žije přes celý den, ale pokud si chce najít čas pro sebe, prostě to udělá.

Sice je na sebe přísná, ale umí odpočívat. Své vlastní soukromí si chrání tak, jak jen to dvůr a jeho pomluvy dovolují. Ačkoliv nebyla provdána z lásky, v ústraní si dovoluje propadávat lítostí nad ztrátou muže, nicméně, negativní emoce a hlavně pak smutek, zvládá dobře skrývat. Není příliš důvěřivá, skrze svou masku vzorně se chovající lady a později i hraběnky jen tak někoho nahlédnout nenechá. Ale pokud si někoho připustí k tělu, dokáže být upřímná, věrná, milující a obětavá. Nikdy nezapomíná, ale dokáže hodně odpustit. Samozřejmě, všechno má své hranice, ty si zvládá stanovit i adaptabilní Marina. Umí se naštvat a to dost. Jsou podstatné věci, které překonává vyrovnaně a organizovaně. Ale pak jsou i maličkosti, které jí rozhodí. Je impulzivní; tyto malé výbuchy dokážou otřást zemí, ale během chvíle obvykle couvne zpět do své vyrovnané zóny. Samozřejmě, tuhle svou stránku se pokouší krotit tak, jak to jen jde. Ač je cílevědomá, občas musí bojovat s vlastní netrpělivostí a přílišným spoléháním se na svůj talent a charisma. Příležitostná nedůslednost. Marina je umělecky založená. Se štětcem se možná tolik nerozumí, ale má ráda hudbu a sama dokáže hrát na lyru. Také má ráda zábavu, podle toho, může-li si to dovolit, vypadá i její jednání a neotřelý smysl pro humor, který ne každý zvládá a pochopí.

MINULOST

Marina se narodila v horký, červnový den jako pátý potomek šerifa Kentu, Norfolku a Suffolku. Od mladičké Mariny se toho jako od několikátého potomka, a k tomu ještě dívky, příliš neočekávalo. V Norfolském rodinném sídle proto byla vychována takřka bez zásahu otce, nebo hlubšího upevňování vztahů s bratry. Nenápadná dcera mocného muže své dny trávila především vedle matky, sester a soukromých učitelů.

Na svou dobu se jí dostalo velice kvalitního vzdělání a dnes již rozumí latině, španělštině, francouzštině a němčině. Propíchané prsty ze stovek hodin vyšívání se už dávno zahojily a její taneční partneři nemusí mít strach z pošlapaných bot. K usnadnění života ve světě mužů umí stabilně sedět v dámském i pánském sedle a na ženu se poměrně dobře ohánět jednoručním mečem. Ačkoliv za své největší kvality vděčí matce, na nedávno zesnulého otce nemá špatné vzpomínky.

Hravá Marina byla v sedmnácti zasnoubená za hraběte z Thetfordu, jež se později stal i váženým členem Londýnského parlamentu. Tomu byla oddána o necelý rok později v pořadí jako druhá žena. Vztah se starším mužem rozšířil síť rodu Boleynů o další vlivné vztahy, ale Marina nebyla tolik naivní, aby se zamilovala pouze do materiálních požitků. Jejich krátké manželství však bylo klidné a přestože společně nedokázali zplodit potomka, jeho smrt jí zarmoutila.

O další žádosti o ruku neměla nouzi už čerstvě po svém ovdovění, ale byla dostatečně finančně zajištěná, aby nežádoucí svazky mohla odmítat. V tu dobu často navštěvovala rodinné sídlo v Norfolku, odkud z dálky spravovala hrabství po zesnulém manželovi, který postrádal mužského následníka. Naléhání rodiny na další sňatek dokázala tvrdošíjně odolávat necelý rok, záchranou jí byly otevřené dveře ke dvoru nového krále, kam ji dostal její líbivý zevnějšek, reputace po výhodném manželství a dobré vztahy mezi Boleyny a Tudorovci. Tuhle návštěvu přijala i z důvodu jejího vzrůstajícího zájmu o politiku, ve které si, jako žena, nachází vlastní cesty.